(11/2005) K současné situaci českých chovatelů ve svazové oblasti

Není žádným tajemstvím, že redakce současných dvou chovatelských časopisů – „svazového“ a „toho dalšího“ – věnují nemalý prostor (někdy až jednu šestinu svého obsahu) – kritickému náhledu na činnost chovatelů „z protějšího chovatelského bloku“, resp. buďto kritice svazových funkcionářů anebo naopak kritice těch chovatelů, kteří mají (větší či menší) výhrady ke stávající činnosti Svazu. Z dosavadních příspěvků je přitom zřejmé, že se vzájemné kritické výlevy (někdy až osobního rázu) realizují z pera týchž osob. Řadoví členové – chovatelé – mnohdy nejsou schopni se v podobných osobních půtkách orientovat, často ani nedisponují potřebnými informace k tomu, aby byli schopni pokusit se pochopit podstatu problému. Je pochopitelné, že každá lidská činnost přirozeně přináší i určitá pochybení a nemusí být všemi a za všech okolností pozitivně přijímána či kladně hodnocena. Pro řadové členy a (samozřejmě nejen) nižší svazové funkcionáře by však měly i v oblasti chovatelství platit zásady dodržování svazových předpisů a respektování principu demokracie a chovatelské soudržnosti. Tam, kde není spokojenost s výkonem svazových funkcí konkrétními osobami, lze – při naplnění podmínek dle svazových předpisů – zjednat nápravu. Jen tato cesta je legitimní, demokratická a akceptovatelná. Osobní útoky a přenášení interních půtek nemá věru žádný smysl a slušné chovatele to jen znechutí. Mějme proto na paměti, co je smyslem a účelem svazové činnosti, co je smyslem chovatelství, přátelské soudržnosti a pomoci. Budeme-li tolerovat hrubiánství, porušování organizačních předpisů, pomluvy, uvádění nepravd či polopravd, pak se nemůžeme divit, že chovatelská základna bude časem spíše ubývat a že řada chovatelů bude raději svou zálibu vykonávat mimo činnost Svazu.
-ar-